Česko není zdaleka jediná země, kde probíhá Padayátra. Kolébkou tohoto festivalu je Indie a odtud se Padayátra šířila do celého světa.
Zveme Vás na dobrodružné putování po stopách světové Padayátry, které Vás čeká na této stránce. Vůdčí osobou celosvětového projektu Padayatry je žák Šríly Prabhupády Lókanáth Svámí.
Pokud zrovna nejde pěšky, tak pravděpodobně řídí vůz tažený volským spřežením. Svoji „Padayátru“, což v sanskritu značí „pěší festival“, zahájil v Indii v roce 1984. Od té doby členové Padayátry prošli pětkrát Indii křížem krážem, přičemž nachodili přes 30 000 kilometrů. Počet poutníků na nekonečné pouti se mění od dvaceti lidí (a pěti volů) na odlehlých cestách až po stovku a více ve městech a velkoměstech. Občas je doprovází i jeden nebo dva sloni.
.Mahárádž se narodil v roce 1949 v indické Mahárástře. Putuje pěšky proto, aby přinesl Pána Krišnu a přirozenější způsob života přímo do prostředí, kde lidé žijí. Po pěti letech putování po Indii se rozhodl šířit Padayátru i za hranicemi. Začal organizovat skupiny poutníků obvykle doprovázené volským spřežením a vysílat je na pochody až 750 kilometrů dlouhé. Stal se hlavním organizátorem, celosvětovým mluvčím a ideovým vedoucím Padayátry. Od té doby stále cestuje po světě.

Poutníci neboli padayátrí neustále zpívají jména Krišny, rozdávají jídlo obětované Pánu Krišnovi (prasádam), rozšiřují knihy duchovního poznání a hovoří o filosofii vědomí Krišny. Ve městech a vesnicích, jimiž procházejí, také pořádají večerní programy. Tak se místní lidé zapojí do mnoha aspektů Krišnovy kultury včetně zpívání, filosofických diskusí, shlédnutí výstav a jedení prasádam. Jedno z poselství padajátrích zní: „jednoduché žití a vznešené myšlení“.

Hlavním rysem Padajátry je to, že představuje veřejnosti Božstva Šrí Caitanji Maháprabhua a Nitjánandy Prabhua. Jedná se O dva významné avatáry Pána Krišny, kteří se zjevili V Bengálsku v šestnáctém století. Pán Čaitanja a Nitjánanda jsou středem každé Padajátry, ať už se vezou na volských povozech, jsou neseni poutníky na ozdobných nosítkách či stojí na pódiu při místních programech. Pán Čaitanja byl tím, kdo po celé Indii zpopularizoval zpívání mantry Hare Krišna: Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare/ Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare. >Doporučil svým následovníkům, aby ji rozšířili do každého města a vesnice světa.

Padajátrí také učí a prakticky předvádějí, že krávy, býci a voli mají k lidem přátelský vztah.„Jestliže se lidé nechtějí vzdát pojídání zvířecího masa nebo užívání jejich kůže pro kožedělnou a jinou výrobu, proč alespoň nepočkali, až zvířata zemřou přirozenou smrtí?“ p tá se Mahárádž. „Proč je musejí zabíjet?“ Do roku 1997 prošli oddaní z Padajátry více než sto zemí, jak Mahárádž předpověděl, včetně Španělska, Fidži, Velké Británie, Ruska, Indie, Mexika, Austrálie, Nového Zélandu, Filipín a USA.

Mahárádž říká: „Naším posláním je mimo jiné pomoci lidem pochopit, že vyřešit světové problémy se bez transcendentálního přístupu nemůže podařit. Milióny lidí začínají být rozčarovány městským životem. V zaslepené honbě za hmotným pohodlím jsme ztratili některé z našich nejdůležitějších hodnot. Padajátra nám připomíná, že skutečné štěstí lze najít v jednoduchosti, v životě spjatém s přírodou a se zvířaty, ve spokojenosti se základními životními potřebami a V pochopení, že život by měl být zaměřený na Boha.“
Tato postindustriální civilizace by byla především zemědělská s důrazem na místní produkci a soběstačnost. V současné době vsak takový způsob života mnoho lidí nepřitahuje To nejlepší, v co můžeme doufat, je postupné rozšiřování okruhu těch, kteří praktikuji dobrovolnou skromnost podotýká Alan Dur Ning z WWL. Mezinárodní společnost pro vědomi Krišny (ISKCON) stoji v Čele tohoto procesu. Za posledních dvacet pět let založila pres čtyřicet zemědělských komunit po celém světě. Jednotliví členové ISKCONu založili další menší komunity s vynaložením vlastních prostředků. Tyto zemědělské komunity nejsou pouhými farmami pro pěstovaní obili a chov dobytka Jsou komunitami v pravém slova smyslu a provozuje se v nich i rada umem řemesel a technologií potřebných pro soběstačný život. Slouží zároveň jako střediska duchovní kultury a poskytují nemateriální uspokojení, které je základem pro řešení ekologické krize.